Vladislava Závodská

Začátky digitální fotografie a cesta k černobílé tvorbě

V roce 2017, po několika letech focení na kinofilm, jsem si pořídila svůj první digitální fotoaparát, Olympus PEN-E-PL7. Tento přechod do digitálního světa byl pro mě zásadním krokem, který otevřel nové možnosti. Zpočátku jsem se věnovala fotografování vážek – jejich pohyb a detaily mě fascinovaly.

Brzy jsem si však uvědomila, že mě na fotografiích ruší syté barvy, které odváděly pozornost od struktury, tvarů a emocí, jež jsem chtěla zachytit. Proto jsem začala své snímky převádět do černobílé podoby. Tento krok se stal přirozenou součástí mé tvorby a vedl mě k hlubšímu pochopení světla, kontrastu a kompozice, které se staly klíčovými prvky mého fotografického rukopisu.

Tato zkušenost mě postupně nasměrovala k minimalistickému stylu a hlubšímu zájmu o černobílou fotografii, která mi umožnila vyjádřit emoce a příběhy bez zbytečných vizuálních rušivých prvků.

Cesta za jedinečností: Příběh mé fotografické tvorby

Původně jsem plánovala specializaci na makrofotografii. Když jsem si pořizovala makroblesk Olympus od jednoho fotografa, něco na jeho stránkách mě zcela uchvátilo – infračervené fotografie. Fascinovalo mě, jak tento styl vzniká, a okamžitě jsem se začala zajímat o techniku. Nakonec jsem nechala svůj Olympus OMD-EM10 Mark III upravit na FULL SPECTRUM v Bratislavě. Díky tomu můj fotoaparát dokáže zachytit celé spektrum světla – od ultrafialového přes viditelné až po infračervené. Pomocí speciálních filtrů na objektivu lze pak izolovat konkrétní část spektra, kterou chci využít. Ironií osudu je, že makroblesk, kvůli kterému to vše začalo, jsem nakonec nikdy nepoužila.

Infračervená fotografie mě zcela pohltila. Začala jsem fotit smírčí kříže a objevila tak svůj vlastní výtvarný prostor. Mé snímky se postupně staly zcela odlišnými od ostatních.

Přechod k černobílé a hledání technického mistrovství

Z plnobarevných snímků jsem se časem přesunula k výraznému barevnému minimalismu, až jsem zcela propadla kouzlu černobílé fotografie. Tento přechod mě inspiroval k hledání starých manuálních objektivů, které mají specifický obrazový styl, tolik odlišný od moderních technologií.

V srpnu 2020 jsem objevila svůj vysněný fotoaparát – Leica M10 Monochrom s manuálním ostřením. Během prvního týdne, kdy jsem se s tímto fotoaparátem seznamovala, jsem se účastnila leteckého dne v Chebu. Jeden z pořízených snímků jsem poslala do LFI Gallery, kde byl vybrán jako Leica Master Shot. Tento okamžik byl pro mě nejen obrovským uznáním, ale také nasměrováním k reportážní fotografii a focení starých budov, zejména kostelů, kterým se věnuji dodnes.

Za ta léta jsem získala už 10 ocenění Leica Master Shot. Tato ocenění pro mě představují nejen velké uznání, ale také stálou motivaci k objevování a dalšímu zlepšování. Cesta fotografa je nekonečný proces a vždy je co zkoumat.

Experimenty s technikou a návrat ke klasice

V průběhu let jsem se rozhodla rozšířit svůj fotografický arzenál. K černobílé Leice M10 jsem přidala barevnou Leicu M240. Tento krok mi otevřel nové možnosti, především díky kombinaci s historickým objektivem Ernst Leitz Wetzlar Thambar f=9cm 1:2.2 z roku 1938. Tento objektiv, známý svou jemnou sférickou aberací a měkkým obrazem, přinesl mým snímkům další výtvarný rozměr. Po týdnu fotografování s tímto objektivem jsem získala další Leica Master Shot, což jen potvrzuje, že kombinace klasiky a moderní techniky je pro mě cestou k výtvarné originalitě.

Kinofilmu jsem ale nikdy nezanechala. Stále fotím na Leicu Ic (1950) s externím dálkoměrem a na Leicu M3 Double Stroke (1955) – první model z legendární řady M.

Platinotypie: Návrat k tradici

V červnu 2022 jsem měla příležitost zúčastnit se workshopu Czech Art Photo s Robertem Vano v Uherském Hradišti. Tam jsem se poprvé setkala s technikou platinotypie, která mě naprosto okouzlila. Natolik, že jsem si doma postavila vlastní UV pec a začala experimentovat s tiskem. Tato tradiční technika dává mým fotografiím zcela jedinečný nádech a hloubku, jakou běžné tisky nenabízejí.

Cítím, že jsem stále na začátku své cesty, a každý nový projekt je pro mě dalším krokem k hlubšímu pochopení a zdokonalení mého fotografického rukopisu. Fotografie je pro mě nejen uměním, ale i celoživotní vášní, která mi neustále otevírá nové možnosti.