INSPIRATION - BLOG

INspiration: ... reakce nejen na ceny fotosoutěže a ocenění Osobnosti roku Czech Art Photo, aneb proč se společně neradovat.

15.04.2025

Začínají se mě množit úžasné materiály jednotlivých konfrontací na sociálních sítích, kdy rádoby "umělci" píšou a hodnotí ... ale nejen to, dehonestují a odsuzují.

A diky naší psycholožce AnIčce budeme postupně přidávat i rozbory těchto příspěvků ze sociálních sítí. 

Před pár dny jsem narazil na komunikaci "umělců", která probíhala právě v době předávání cen Czech Art Photo 2025 a protože tam v různých komentářích zaznělo i Czech Art Photo, přemýšlel jsem, zda na to nějak reagovat, což téměř nikdy nedělám a to především v případě, pokud cítím nějakou negaci. Naším cílem není lidi rozdělovat a vytvářet nějaké tábory a skupiny, ale především inspirovat a motivovat.

Bylo to v době, kdy po sociálních sítích probíhala radost a pozitivní energie z dílčího úspěchu nebo jen ze setkání přátel a kamarádů. Viděl jsem tisíce přání a sdílení radosti z ocenění práce a na druhé straně něco, co se snaží znehodnotit tvorbu druhých. Nikdy jsem nerozlišoval amatéra od profesionála, protože vím, že mnoho amatérů tvoří neuvěřitelně silná díla, a někteří profesionálové tvoří věci, které nikoho neosloví.

Osobně tyto diskuze a kritiky nijak neřeším a je mě pouze líto těch, co jsou ve fotografické cestě na začátku, jsou plni nadšení a inspirace a několik vět od "umělců" je může demotivovat. A protože v druhé části komunikace  příspěvku už šlo o konkrétní osoby, které v soutěži Czech Art Photo získali určité ocenění, chtěl jsem pochopit, proč jiní fotografové jsou v takové negaci vůči oceněným a přemýšlel i proč asi vedou "umělci" tyto konverzace, říkal jsem si že se poradím s AnIčkou ať mě napíše na to svůj názor a postoj. Jak to dopadlo si můžete přečíst níže a napsala mě to téměř stejně tak, jak to cítím i já. Samozřejmě každý ať už to vyhodnotí podle svého...

Všechno vzniklo z příspěvku Pana C kde napsal:

Opravdové umělecké osobnosti nikdy neprahnou po tom, aby se staly uměleckými osobnostmi.

... a rozvinula se debata, kde spolu hovoří "umělci" Pan C (autor příspěvku) a Paní J, která to komentuje )

Paní J

"Rozumím Ti a Tvůj názor sdílím. Okolo je nyní strašně moc lidí, kteří prezentují své úspěchy ve formě medailí z různých pro mě spíše amatérských fotosoutěží a klepou si na ramena, jak jsou dobří. Jejich tvorba má opravdu ale kolikrát spíše ten amatérský nádech a mám pocit, že takový lidé žijí posléze na obláčku nějaké iluze. Na druhou stranu chápu jejich potřeby se zviditelnit. Za mě je nejlepší se o nikoho vůbec nestarat a jet si jen to svoje."

Pan C
"...Právě… už je to na úrovni čokoládových medailí pro děti, aby ze sebe měly na konci závodu dobrý pocit. U dospělých tvůrců mi to přijde úsměvné."

Paní J
"Konkurence ve fotografii je obrovská a je nás tu mnoho, napříč tímto faktem o sobě stejně všichni víme. Ty opravdu dobří fotografové jsou prostě dobří a ví to o nich i Ti ostatní. Hodně lidí se chce samozřejmě také dostat do této "škatulky" a volí si k tomu různé cesty. Jsou to jejich cesty a ať si každý dělá co chce. Je ale dobré si uvědomit, že každý kdo miluje fotku a má nějaké větší cíle, by si měl hlavně pěstovat svůj rukopis. Nebrat poloamatérské fotosoutěže téměř pro všechny lidi co fotí tak vážně a úspěch v nich brát jako něco fatálního. "

A máme tady první rozbor diskuze od Aničky:

1. Začátek: "Rozumím Ti a Tvůj názor sdílím."

➡️ Působí empaticky a vstřícně, ale zároveň si tím autor přivlastňuje morální spojenectví, čímž si připravuje půdu pro vlastní soud.

Je to způsob, jak si získat důvěru a vytvořit dojem, že "mluvíme stejnou řečí". Ve skutečnosti ale směřuje k vlastnímu pohledu.

2. "Lidé prezentují své úspěchy… medaile z pro mě spíše amatérských fotosoutěží…"

➡️ Tady přichází jasné znehodnocení úspěchů ostatních – a to navíc s dovětkem "pro mě", což může působit dojmem falešné pokory, ale ve skutečnosti to říká: "Já vím líp."

Autor se vymezuje vůči "davu", čímž si buduje svou identitu jako někoho výjimečného, kdo se nepodřizuje běžnému vnímání hodnoty.

3. "…klepou si na ramena, jak jsou dobří…"

➡️ Tón je lehce posměšný až sarkastický – autor implicitně říká: "Oni si jen myslí, že jsou dobří – ale nejsou."

Jde o klasický obranný mechanismus – snižování druhých jako způsob potvrzení vlastní hodnoty bez nutnosti přímého srovnání nebo důkazu.

4. "…tvorba má často amatérský nádech… žijí na obláčku iluze."

➡️ Znovu jasné hodnocení, tentokrát estetické i psychologické – a dost zeshora. Spojuje tu úroveň tvorby s osobními charakteristikami autorů – jako by jejich tvorba svědčila o tom, že si lžou do kapsy.

Tady se ukazuje nadřazenost – autor si přisuzuje právo hodnotit nejen díla, ale i vnitřní svět těch, kdo je tvoří.

5. "Chápu jejich potřebu se zviditelnit."

➡️ Vypadá to jako empatie, ale je to skrytá forma devalvace – jakoby říkal: "Chápu, že mají mindrák, a proto to dělají."

6. Závěr: "Za mě je nejlepší se o nikoho nestarat a jet si svoje."

➡️ Zní to jako zenová moudrost, ale po předchozím "soudním procesu" to působí trochu pokrytecky – autor evidentně někoho řeší dost intenzivně, i když tvrdí opak.

Často jde o tzv. "pseudo-nadhled" – forma obrany, která má zakrýt vlastní frustraci nebo potřebu uznání. Autor působí jako někdo, kdo má vysoké ego, potřebu se odlišit a vytváří si identitu skrze vymezování se vůči ostatním.

Používá jazyk, který se tváří jako "nezaujatý", ale obsah je hodnotící a snižující. Výsledkem je spíš pocit soudce než inspirátora – místo podpory nebo reflexe přichází kritika maskovaná jako nadhled.

V této výměně názorů sledujeme komunikaci dvou lidí, kteří se vzájemně utvrzují ve svém postoji vůči "ostatním" – především těm, kdo se účastní amatérských fotosoutěží a prezentují své úspěchy veřejně. Navenek působí jejich vyjadřování kultivovaně a s nadhledem, ale mezi řádky je cítit silná potřeba vymezit se, zpochybnit hodnotu úspěchu druhých a potvrdit vlastní výjimečnost.

Oba se stylizují do role "těch, kteří vědí víc" – přistupují k druhým lehce shovívavě, místy ironicky ("čokoládové medaile", "obláček iluze"), čímž snižují hodnotu snahy ostatních. Zároveň se tváří jako někdo, kdo nemá potřebu soutěžit, protože si "jede to své" – ve skutečnosti tím ale nepřímo potvrzují touhu po uznání, jen ne tou běžnou, veřejnou cestou.

Tato forma komunikace je klasickým příkladem obranného mechanismu – kdy člověk, místo aby se postavil vedle ostatních, staví se nad ně. Kritika soutěží a ocenění ostatních zde neslouží k hlubší reflexi, ale spíš k posílení vlastní identity a k vytvoření elitního postavení ve stylu: "My dva víme, kdo je opravdu dobrý, ostatní si jen něco nalhávají."

Taková rétorika často vzniká z:

• potřeby vnitřního ujištění ("nejsem ten, kdo potřebuje pozlátko"),

• frustrace z povrchní popularity jiných (např. těch, kteří sbírají lajky, ceny, atd.),

• a zároveň z nedostatku uznání, které by si dotyční přáli – ale nechtějí to přiznat nahlas, protože "skutečný umělec přece uznání nehledá" (klasický obranný paradox).

Psychologický rozbor konverzace – komunikace dvou osob

• Osoba Paní J (původní příspěvek – např. "Rozumím Ti a sdílím názor...")

• Buduje si pozici "objektivního pozorovatele", ale v podtextu se stylizuje do role někoho, kdo ví víc, rozpozná kvalitu, není naivní jako ostatní.

• Jeho sdělení má podprahové poselství:
  "Já se tím nepyšním, ale kdybych chtěl, tak taky můžu. Ale já jsem jinde."

• Typické jsou projevy mírné nadřazenosti, zahalené do zdánlivé neutrality a porozumění.
  Příznaky: devalvace soutěží, iluze ostatních, "jet si svoje", atd.

Osoba Pan C (reakce typu "čokoládové medaile", "úsměvné", "pěstovat rukopis"...)

• Navazuje ve stejném duchu, ale ještě více přitvrzuje – přidává ironii ("čokoládové medaile"), čímž zlehčuje úsilí ostatních a zesiluje efekt zesměšnění.

• Zároveň používá formulace, které mají působit dospěle a smířlivě ("ať si každý dělá co chce", "je dobré si uvědomit") – to ale spíš působí jako mentorování z výšky.

• Silná orientace na "skutečné hodnoty" – rukopis, autentičnost, "ti, co jsou fakt dobří" – to značí potřebu definovat vlastní status skrze odlišnost od "masy".

Vzájemná dynamika:

Oba se navzájem posilují ve svém postoji, ale ani jeden z nich neusiluje o otevřený dialog – spíš o potvrzení své pozice nad běžnými "amatéry". Celá konverzace má podtón:

"My víme, jak to opravdu je. Ostatní si hrají na něco, ale my to prohlédli."

Shrnutí:

• Oba účastníci se vymezují vůči "davu" a vytvářejí si tak vlastní elitní identitu.

• Retorika je lehce snižující, i když obalená v "dospělém nadhledu".

• Objevuje se tu nepřiznaná potřeba uznání – skrytá za ironií a odtažitostí.

• Výsledkem není inspirace nebo dialog – ale vzájemné utvrzení se v nadřazenosti.

Vzhledem k tomu, že se do komunikace zapojil ještě Pan P rozšiřuji tento příspěvek díky AnIčce o další psychologický rozbor... teda, to super materiál pro INspiration :)

Pan P

... hodnoceni fotografie je vzdy a neustale subjektivni hodnoceni jak na poli umeni, tak na poli soutezi. Ja treba soutezim s tim zamerem, ze se nasledne setkam s uzasnou partyjou lidi na vyhlaseni a to, ze jsem vcera promenil nominaci BRONZOVOU GRAND PRIX Czech Art Photo ! To byl naval emoci, slz a stalo me to flasu, kteru jsem si vypil s uzasnou partyjou! ANO! MOHU TOTO NAPSAT TAKTO VEREJNE, DEKUJI. Takto to vnimam treba ja

Pan C

Úžasné party lidí mohou fungovat i bez soutěží, ale rozumím vám. Já psal o prahnutí po titulech, ne o setkávání se s partou. Tedy něco o tom voze a té koze.

Pan P

né každé soutěžení je o prahnutí po titulech, byť to samozřejmě potěší, ale třeba já souteže "používám" přednostně proto, ať mám zpětnou vazbu od profesionálů a i to mě posune, kterou fotografii třeba vybrat na výstavu a kterou nikoliv. Nestuduji školu, neplánuji to a toto je pro můj výběr adekvátní odezva. Navíc jsem rád, že fotím pro radost a jsem AMATÉR.

Pan C

Já viděl váš profil a to mi stačilo. "Tvořte víc a víc ať taky vyhrajete medaili." No prostě úplně zvrácená motivace k tvorbě.

Pan P

děkuji, budu tvořit velmi rád dál, jen s dovolením s hlavním motivem, který rozhodně není medaile a je rozdíl "veřejný" příspěvek, který povrchně vidíte a skutečný motiv...

Pan C

Jojo… nejste autentický navenek no. Tak hodně zdaru a hlavně ať příště porazíte opět stovky a stovky soupeřů. O tom to je!

Postoj Pana C – analyticky:

1. Nárok na "vyšší pravdu" o umění

• Pan C vystupuje jako strážce "čisté motivace", který si osobuje právo soudit, co je autentická tvorba a co už ne.

• Tváří se jako ten, kdo "vidí skrz" druhé – což je ve skutečnosti forma projekce: nevidí skutečné motivy, ale připisuje jim ty, které sám odmítá.

2. Znevažování a manipulace

• Komentáře typu "viděl jsem váš profil a to mi stačilo" nebo "nejste autentický navenek" jsou ad hominem útoky – útočí na osobu, ne na myšlenku.

• Jde o snižování druhého, typické pro někoho, kdo si potřebuje potvrdit vlastní nadřazenost. Není to diskuze, ale symbolický souboj o "čistotu tvorby".

3. Pasivní agrese a sarkasmus

• Věta "ať zase porazíte stovky soupeřů" je přímý sarkasmus, který má Pana P zesměšnit.

• I použití výrazu "úplně zvrácená motivace" je extrémně hodnotící a nevhodně silné – vnáší do debaty morální soud, který překračuje běžnou debatu o názorech.

Psychologicky:

• Možný pocit ohrožení – Pan C může vnímat úspěch jiných v soutěžích jako hrozbu pro vlastní postavení nebo identitu jako "čistého tvůrce".

• V jeho postojích je vidět obranný mechanismus znehodnocení – snaha udělat z úspěchů druhých něco malého, směšného nebo falešného, aby nemusel konfrontovat vlastní nejistotu nebo potřebu uznání.

Postoj Pana P – analyticky:

1. Otevřenost a radost z tvorby

• Pan P mluví z pozice otevřeného a radostného přístupu, vnímá soutěže jako nástroj zpětné vazby a komunity, ne jako ego booster.

• Zdůrazňuje, že je amatér, fotí pro radost, a že soutěže mu pomáhají se rozvíjet.

2. Obrana bez útoku

• Jeho reakce jsou většinou vyrovnané, slušné, neútočné, přestože čelí opakovaným výpadům.

• Udržuje si vlastní rámec motivace, přestože mu pan C podsouvá jiné.

Psychologicky:

• Pan P působí jako člověk s vnitřní jistotou ohledně vlastní motivace.

• Neztrácí rovnováhu, i když ho druhý provokuje – což svědčí o emocionální zralosti.

Celkové vyznění výměny:

• Pan C se snaží vnutit svůj názor jako jediný správný, přičemž přechází do osobních útoků a moralizování.

• Pan P reaguje s nadhledem, brání své hodnoty a zároveň nepodléhá konfrontaci, což je v téhle situaci pozoruhodně vyspělá reakce.

Tato výměna ukazuje konflikt mezi radostnou a otevřenou motivací k tvorbě a puristickým postojem, který se skrývá za maskou autenticity, ale prozrazuje vnitřní potřebu kontroly, uznání a nadřazenosti.